Postavy

Margot

„A co vlastně děláš?” zeptal se.

Margot chvíli váhala a přemýšlela, kolik toho asi ten kluk ví o světě. Pak odpověděla:

„Jsme profesionální společnice. Když se nějaký muž cítí osamělý, tak k němu zajdu, anebo se on staví u mě. A já se ho snažím rozveselit.”

„Jako že jsi šlapka?”

Chvíli na něj zírala s otevřenou pusou a pak ho začala poučovat:

„Šlapka je od slova šlapat. Konkrétně šlapat chodník. A to já nedělám. Jsem vyšší střední třída. Mám stálou klientelu, domluvím se dvěma jazyky a taky mám tři roky medicíny.”

„Takže taková lepší šlapka?”

Kristián

„Jednou mě na chodbě kousnul sousedův jezevčík. Jen tak. Nic jsem mu neudělal. A dost to bolelo.”

„A ten hlas ti něco řekl?”

„Jo. Ale až druhej den.”

„A co to bylo?”

„Že ten pes je přivázanej před domem na vodítku a má nasazenej košík. A že mám vzít nůžky a jít mu ustřihnout ucho.”

„To ti fakt řekl? No a cos udělal potom?”

„Potom jsem to ucho nosil v penálu do školy. A používal ho jako záložku.”

Jaroslav

„Každý můj klient musí vědět, že udělám maximum, abych mu pomohl. Že jeho věc je taky moje věc. A že za něj budu bojovat …”

Chtěl říct „… až do hořkého konce”, protože věděl, že většina jeho klientů je nakonec stejně odsouzena. Ale to by nevyznělo dobře. Než našel ta správná slova, z druhé strany stolu se ozvalo:

„… až do roztrhání těla? Tak jsem to myslel?”

„Ano, to je ono.”

„Znovu a znovu, případ za případem?”

„Tak nějak.”

„Na věky věků?”

„Ano. Tedy spíš bych řekl: než půjdu do důchodu. Ale jinak ano. Tedy asi ano. Vždyť mi rozumíte.”

Doktor

Margot se otočila a v dálce na obzoru, kde skončila silnice, uviděla modrá světla. Doktor se odmlčel. Margot doběhla až k němu a zeptala se:

„Co uděláme?”

Doktor se na ni podíval a řekl:

„Jestliže se procházíš v otevřené krajině, nikoho neobtěžuj. Jestliže bude někdo obtěžovat tebe, vyzvi jej, aby přestal. Pokud nepřestane, znič jej.”

„A jak je chcete zničit?”

„Víte co, drahá, vyndejte prosím z támhle té bedny za vámi pár bílých svíček a dva meče. Někdo nám s tím přijde pomoct.”

Johanka

„Já vám to ale nevyvracím. Ano. Gréta byla první. Přišla, aby lidem otevřela oči. A aby nahlas řekla to, co si mnozí jen mysleli: že se něco děje a že je třeba konat. Po ní ale přichází někdo silnější. Přichází ta, jejíž příchod byl předpovězen. A buďte si jisti, že Dcera Země učiní vše proto, aby nebezpečí, o němž Gréta už léta mluví, bylo zažehnáno. Dcera Země nebude váhat jednat, pokud věci dospějí příliš daleko. Je připravena splnit úkol, se kterým ji sem její Matka poslala.”

Jaroslav zvedl obočí, zastavil video, podíval se Margot a nic neříkal. Ona ale velmi dobře pochopila, co má na mysli. Pokrčila mírně rameny a pronesla:

„Říkala jsem, že tak trochu trpí mesiášským komplexem.”

„Tak trochu?” poznamenal sarkasticky Jaroslav.

„No asi trochu víc,” připustila Margot.